Malířství, sochařství
Charakteristické rysy renesančního malířství jsou například uplatnění perspektivy a kompozice obrazu, anatomická přesnost pohybu a výrazu tváře, realistická barevnost. Systematicky poprvé užil perspektivu italský malíř Masaccio (1401 – 1428), který vytvořil sérii fresek v kapli Brancacciů v kostele Santa Maria del Carmine. Rozšiřuje se malování na plátno, olejovými barvami. Náměty jsou především náboženské, historické, či mají antické náměty.
Masaccio - Tommaso di Giovanni di Simone Guidi
O rozvinutí jeho nadání se postarali sochař Donatello a architekt Filipp Brunelleschi. Bruneleschi uvedl Masaccia do základů architektury a seznámil ho s pravidly lineární perspektivy, kterou objevil na základě studia antických autorů Eukleida a Ptolemaia. Donatello ho zasvětil do sochařského umění a seznámil ho s anatomií, kterou studoval jako jeden z prvních renesančních umělců. Tyto poznatky aplikoval Masaccio při své malířské tvorbě.
Dílo
Sandro Botticelli - Alessandro di Mariano Filipepi
Byl nejpopulárnějším renesančním malířem 15. století. Vyučil se zlatníkem. Hlavně pracoval na zakázkách rodu Medičejských, pro které vyhotovil bezpočet krásných lyrických maleb plných harmonických barev. Maloval na mytologické náměty a složité alegorie, ilustroval i Dantovu Božskou komedii. Vzniká nový idealizovaný typ ženy: úzký obličej, se smutnýma daleko posazenýma očima a dlouhým krkem. Kreslí postavy v nepřirozených postojích, které se vznášejí a jejich roucha na obraze vlají. Podílel se na výzdobě Sixtinské kaple, kde se u něj učil i Rafael Santi.
Dílo
Leonardo di ser Piero - Leonardo da Vinci
Ve své tvorbě spájel malíře, sochaře, architekta, přírodovědce i filosofa. Mnoho z jeho děl, o kterých víme z popisů a svědectví jeho současníků, zůstalo nedokončených a častěji i zničených či ztracených. Dnes nám o jeho genialitě svědčí především jeho malířská díla. Usiloval o absolutní dokonalost obsahu i formy – pracoval pomalu, neustále zlepšoval a často proto svá díla nedokončil. Účinek Leonardových děl umocňují výrazy ve tvářích, promyšlené postoje, gesta a lineární perspektiva. Užíval i tzv. sfumata, tj. zahalení zobrazované scény mlžným závojem či kouřem, z něhož měkce vystupují tvary a obrysypostav – tím se prohlubuje prostor obrazu.
Dílo
Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni
Vedle Leonarda nejproslulejší osobnost vrcholné renesance – zároveň je ovšem považován také za otce baroka. Michelangelo sám sebe považoval především za sochaře a architekta – osvědčil se ovšem také jako malíř a to na díle gigantických rozměrů, tj. na výmalbě Sixtinské kaple. V této kapli vytvořil monumentální dílo – stropní fresku Stvoření světa a fresku na oltářní straně kaple Poslední soud .
Dílo
